zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Kam se poděl bukáček?

03.05.2020
Příroda
Kam se poděl bukáček?

Všimnout si bukáčka malého (Ixobrychus minutus) ve volné přírodě není vůbec jednoduchý úkol. Tato malá volavka z čeledi brodivých totiž na výšku dosahuje pouhých 30 cm a obzvláště samice díky svému hnědému nenápadnému zbarvení na pozadí rákosiny dokonale zaniknou. Samci mají zbarvení výraznější, jejich béžovo-černé peří sice není pro spatření ideální, zato jej lze zaslechnout při námluvách, kdy se projevuje velmi hlasitě. Bukáčci se pohybují nenápadně, pokud vzlétnou, tak spíše nižším a velmi tichým letem, při vyrušení navíc pták zcela znehybní ve vzpřímené pozici, čímž může v porostu připomínat suchý pahýl dřeva. Bukáček se stejně jako další sladkovodní brodiví ptáci u nás pohybuje v okolí vod a mokřadů, zimovat pak odlétá do rovníkové Afriky (8).

Spatřit bukáčka však není snadným úkolem nejen z důvodu jeho nenápadného vzhledu, ale zejména proto, že je u nás zařazen na seznam kriticky ohrožených druhů. Ačkoli ještě v polovině minulého století byl druhem velmi běžným, na který bylo možné narazit u kdejakého rybníka či mokřadu, dnes v České republice sídlí pouhých několik desítek párů.

Co tedy způsobilo takový úbytek bukáčka malého v okolí českých rybníků a jak probíhá jeho ochrana v dnešní době?

Bukáček malý (Ixobrychus minutus) (zdroj: commons.wikimedia.org - Marek Szczepanek)

Mokřady vysušíme, rybníky zaplavíme rybami

Mokřady jsou jedny z nejcennějších biotopů, které existují, a to nejen v České republice. Svou specifičností, tedy jakýmsi přechodem mezi suchozemským a vodním prostředím poskytují útočiště i podobně specifickým druhům, ať už živočišným či rostlinným. Zároveň plní mnoho významných funkcí v krajině - jmenujme kupříkladu jejich velmi efektivní schopnost zadržovat vodu v krajině, v čemž často předčí i umělé nádrže.

V druhé polovině 20. století však zejména v souvislosti s intenzifikací zemědělství těchto biotopů u nás značně ubylo - podmáčené louky byly odvodňovány a přetvářeny na zemědělskou půdu, toky meandrujících řek narovnávány a bažiny vysoušeny. Drastické zásahy se nevyhnuly ani již existujícím rybničním soustavám, které byly kvůli navyšování rybích obsádek těžkou technikou prohlubovány a odbahňovány. Intenzifikace chovu ryb pak měla za následek nadměrný přísun živin do vod (eutrofizaci) rybníků a nádrží, čímž docházelo (a bohužel na některých místech stále dochází) k šíření řas a sinic, zákalu vody a celkovému úbytku množství dosud zde žijících druhů rostlin i živočichů. Vodní ptactvo tak přicházelo nejen útočiště, které nacházelo v pobřežní vegetaci, ale i o zdroje potravy, neboť v silně eutrofizované vodě ubývá drobných druhů bezobratlých a obojživelníků, kterými se právě velké množství vodních druhů ptáků živí.

Výsledkem intenzifikace nejen rybničního hospodaření, ale celkově celého zemědělství, byl pokles množství cenných biotopů, které do té doby poskytovaly útočiště řadě na ně vázaných druhů - včetně bukáčka malého. Právě on je jedním z druhů závislých na prostředí rákosových porostů (tzv. rákosin), které jsou tvořeny, jak už název napovídá, převážně rákosem obecným, případně některými druhy ostřic (4). Rákosina se pak typicky vyskytuje podél stojatých vod, avšak odstraněním bahnitých nánosů a jejich vyhrnováním na břeh dochází k likvidaci těchto pozvolných bahnitých břehů a rákosiny tak ztrácí prostor pro své rozrůstání, a množství vodních ptáků na nich závislých tak přichází o prostor pro pobyt a hnízdění (5).

Vhodných stanovišť pro tyto druhy navíc ubývá nejen u nás, ale i v místech, kam množství ptáků odlétá zimovat - pokud takové zimoviště zanikne, ptáci potřebují hledat novou lokalitu, která může být i výrazně dál než ta původní. Už samotná migrace je přitom pro ptáky velmi náročná, při prodloužení migrační vzdálenosti se rizikovost dále zvyšuje, i úbytek zimovišť v zahraničí tak může být jednou z příčin úbytku ptačích druhů u nás.

Jak chráníme bukáčky?

Všechny živočišné i rostlinné druhy v České republice spadají pod tzv. obecnou druhovou ochranu, která slouží zejména pro prevenci ohrožení jejich samotné existence jakožto druhu. Ptáci jsou pak na našem území navíc chráněni ještě o krok důsledněji, od našeho vstupu do Evropské unie pod obecnou ochranu spadá i každý jedinec volně žijícího ptačího druhu na území EU (1).

Od konce 70. let, kdy na našem území prokazatelně sídlilo 150-300 párů bukáčka, kleslo jejich odhadované množství až na 50-90 párů mezi lety 1985-89. Na tento pokles tehdy reagovalo i zařazení druhu na červený seznam ohrožených ptáků v ČR mezi kriticky ohrožené, tedy nejvyšší kategorii ochrany zvláště chráněných druhů. Tam byl zařazen i v r. 1992 v rámci zákonu č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který takto vymezuje základní ochranné podmínky pro tyto vzácné, nebo vědecky či kulturně významné druhy. Od 90. let pak díky zavedení této ochrany početnost bukáčka malého pomalu narůstala až na odhadovaných 100-120 párů v roce 2008 (7).

Jakožto druh vázaný na prostředí pobřežních porostů stojatých vod, tedy zmíněných rákosin, je bukáček malý na jejich existenci závislý. Významnou roli v jeho ochraně tak hraje tzv. Ramsarská úmluva, jinak také Úmluva o mokřadech, majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva, tedy celosvětová iniciativa, do které je ČR zapojena od roku 1990 a v jejímž rámci vymezuje na svém území 14 mokřadů s nadnárodním významem. Cílem iniciativy je hlavně ochrana těchto lokalit skrze chráněná území (CHKO, NPR, PR, NPP, PP) za účelem ochrany vodního ptactva, které je využívá, včetně bukáčka malého (9). Předmětem ochrany v takových lokalitách jsou pak zejména litorální porosty a lov vodních ptáků je zde omezen. Ochrana lokalit Ramsarskou úmluvou se pak zčásti prolíná s ochranou prostřednictvím soustavy chráněných území Natura 2000, v jejímž rámci jsou u nás vymezovány ptačí oblasti. Bukáček malý je přímo chráněn ve dvou z nich.

První je ptačí oblast Žehuňský rybník - obora Kněžičky, která se nachází ve Středních Čechách (2), druhou je moravskoslezská oblast Heřmanický stav - Odra-Poolší. V obou se nachází rybniční prostředí s rozsáhlými litorálními rákosinami, které jsou pro bukáčka ideální. Ochrana území spočívá zejména v péči o vhodný stav zdejších rybníků a mokřadů, tedy zabránění eutrofizace zdejších vod v souvislosti s příliš intenzivním chovem ryb, jejichž obsádky jsou udržovány ve vhodném množství, dále také v zachovávání rozsáhlých porostů rákosin. Pro ptačí oblast je také důležitý dostatečný klid, který ptáci potřebují mít zejména v době hnízdění a který může být značně narušen například sportovním rybařením či okolními komunikacemi (3). Součástí ochrany je také pravidelné sčítání hnízdících ptáků, které probíhá v celé republice a slouží pro přehled o vývoji početnosti populací zejména chráněných druhů ptáků. Díky tomu je znám výskyt bukáčka u nás v mnoha dalších oblastech, jako je například CHKO Poodří, CHKO Litovelské Pomoraví, NPR Lednické rybníky či CHKO Třeboňské rybníky (6).

Rákosiny u rybníka Heřmanický stav (zdroj: archiv autora)

Závěr

Je snadné odvodit, že špatná péče o krajinu a její prvky může mít skutečně široký dopad na mnoho v ní žijících druhů. Koneckonců vymizení nejmenší volavky z okolí českých rybníků je tomu názorným příkladem, neboť se tak stala vedlejší obětí snah o vyšší produkci v prostředí, které má své přirozené limity.

Co tedy způsobilo takový úbytek bukáčka malého u nás? Od rybníků je vypudily špatné podmínky, způsobené hlavně úbytkem rákosin v důsledku intenzivního chovu ryb, z české krajiny pak její celkové vysoušení a vymizení mokřadních biotopů, které jemu i dalším druhům často poskytovaly tolik potřebné útočiště. Navzdory drastickému úbytku v minulých letech se však bukáček pomalu do naší krajiny spolu s šetrnou péčí vrací, a to díky zavedené legislativní ochraně, která umožňuje chránit prostředí, které bukáček potřebuje ke svému životu, a šetrnějšímu managementu některých rybníků.

Závěrem tak lze konstatovat, že dbát na ochranu bukáčka a jemu podobných druhů má opravdu smysl - jeho spatření v české přírodě se pak totiž stává jakýmsi indikátorem zdravějšího a vyváženějšího prostředí, které nepochybně potřebujeme k životu i my, lidé. Koneckonců, také jsme živočišný druh, podobně závislý na zdravém prostředí a dobré péči o něj.

Rákosiny u rybníka Heřmanický stav (zdroj: archiv autora)

Zdroje

(1) AOPK ČR. 2020. Druhová ochrana [online]. ochranaprirody.cz [cit. 2020-04-27]. Dostupné z: http://www.ochranaprirody.cz/druhova-ochrana/.

(2) AOPK ČR. 2006a. Natura 2000 - Ptačí oblasti v České republice: Heřmanský stav - Odra - Poolší [online]. nature.cz [cit. 21.4.2020]. Dostupné z: http://www.nature.cz/natura2000-design3/web_lokality.php?cast=1804&akce=karta&id=1000146232.

(3) AOPK ČR. 2006b. Natura 2000 - Ptačí oblasti v České republice: Žehuňský rybník - Obora Kněžičky [online]. nature.cz [cit. 21.4.2020]. Dostupné z: http://www.nature.cz/natura2000-design3/web_lokality.php?cast=1804&akce=karta&id=1000143726.

(4) BENASSI, G., et al. 2009. Area-sensitivity of three reed bed bird species breeding in Mediterranean marshland fragments. Wetlands Ecology and Management. 17(5), 555 [cit. 2020-04-22]. Dostupné z: https://link.springer.com/article/10.1007/s11273-009-9135-9.

(5) ČSO. 2017a. Strategie ochrany vybraných mokřadních druhů ptáků v ČR. Česká společnost ornitologická. Dostupné z: https://www.birdlife.cz/wp-content/uploads/2017/07/Strategie-ochrany-vybranych-druhu.pdf.

(6) ČSO. 2017b. Zpráva o stavu vybraných druhů vodních a mokřadních ptáků využívajících mokřady mezinárodního významu v České republice a doporučení pro jejich management a udržitelné využívání. Česká společnost ornitologická. Dostupné z: https://www.birdlife.cz/wp-content/uploads/2017/07/Zprava-o-stavu-ptaku-v-RS-CR.pdf.

(7) ŠŤASTNÝ, K.; BEJČEK, V.; NĚMEC, M. 2017. Červený seznam ptáků České republiky. Příroda, 34. 107-154 [cit. 2020-04-21]. Dostupné z: http://www.ochranaprirody.cz/res/archive/372/058764.pdf?seek=1509546812.

(8) ŠŤASTNÝ, K.; HUDEC, K., a kol. 2016. Fauna ČR Ptáci I. Praha: Academia. ISBN: 978-80-200-2575-3.

(9) VLASÁKOVÁ, L. a kol. 2017. Mokřady mezinárodního významu České republiky | Czech Wetlands of International Importance. Praha: Ministerstvo životního prostředí. ISBN 978-80-7212-616-3.

(10) Vyhláška č. 395/1992 Sb. ministerstva životního prostředí České republiky, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí