zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Jak česká firma čistí moldavskou vodu od leteckého benzínu

18.10.2019
Sanace, staré zátěže
Jak česká firma čistí moldavskou vodu od leteckého benzínu

Málokdo v Česku tuší, jaké úspěšné projekty Zahraniční rozvojové spolupráce se realizují v Moldavsku. A že jej nedělají jenom nevládky, ale i firmy, jako Dekonta. Jak taková spolupráce vypadá v praxi, se dozvíte z rozhovoru s Martinem Polákem, který tam roky púsobí, a skupinu z Univerzity Palackého začátkem léta osobně provedl enviro-projektem Dekonta, a.s. na letišti v Markulešti.

Jaká je historie firmy Dekonta,a.s. a čemu přesně se věnuje?

Dekonta vznikla v roce 1992 a jde o soukromou českou společnost s mezinárodní kvalifikací. V průběhu let se stala jednou z předních environmentálních společností ve střední a východní Evropě, která nabízí komplexní balíček ekologických služeb. Klademe důraz na zajištění kvality poskytovaných služeb, minimalizaci negativních dopadů svých činností na životní prostředí, jakož i na zlepšení své výkonnosti v oblasti zdraví a bezpečnosti. Máme přibližně 200 kvalifikovaných a zkušených biotechnologů, technologů, inženýrů chemie, biologů, techniků, hydrogeologů, geologů a laboratorních pracovníků. A také projektových manažerů doma i v terénu, jako jsem já.

Jaké rozvojové projekty Dekonta v Moldavsku realizuje? Jaké jsou její aktivity?

Momentálně máme dva projekty v Moldávii. Prvním je sanace znečištění ropnými látkami v obcích Lunga a Mărculeşti v Moldavsku. Jde už o třetí pokračování projektu podpořené Českou rozvojovou agenturou a týká se odstraňování kontaminace podzemní vody od leteckého petroleje. Druhým je rekultivace skládky nebezpečných odpadů v Cişmichioi, kde se jedná o enkapsulaci skládky pesticidů.

Kdy vlastně firma začala realizovat projekty v oblasti rozvojové spolupráce?

To si nejsem úplně jistý, ale první zahraniční projekt se týkal biodegradace zemin, znečištěných po těžbě ropy v Azerbajdžánu někdy v roce 2000. Dekonta, a.s. ale již téměř 20 let spolupracuje s řadou národních a mezinárodních dárcovských institucí na realizaci rozvojových projektů v oblasti Balkánu, východní Evropy, Asie a Afriky. Přitom nejde jenom o nakládání s nebezpečnými odpady a hospodaření s tuhými odpady, ale také technologický transfer know-how, nebo tvorba nové legislativy a směrnic.

Jak jste se vy osobně k práci v Dekontě dostal a jakou funkci dnes vykonáváte?

Mě přinesla do Dekonty povodeň v roce 2002. Do té doby jsem pracoval v konkurenční firmě Aquatest. Tyto dvě firmy společně řešili státní zakázku odstraňování ropného znečištění v areálu Lovochemie v Lovosicích, kterou jsem měl jako řešitel, tedy projektový manažer za firmu Aquatest na starosti. Povodeň projekt ukončila (naštěstí bylo už hotovo) a já přešel k Dekontě. Na rozvojovém projektu v Moldávii jsem jako projektový manažer.

Kolik dní v roce působíte v Moldavsku a jaké byly začátky vášeho působení v téhle nízko-příjmové zemi?

To bývá různé, záleží na tom, jak intenzivní práce na projektu zrovna jsou. Tak maximálně třetinu roku. Než jsem začal pracovat v Moldávii, byla mojí oblíbenou zemí Republika Srbská, kde jsem řešil po občanské válce několik projektů. Do Moldavska se mi moc nechtělo a můj první dojem byl strašný - z pestrého a rozesmátého Balkánu do šedivé a smutné Moldávie. Dnes po cca deseti letech v téhle zemi si život bez Moldávie nedovedu představit.

Jak byste zhodnotil život v této zemi? Jaké jsou problémy a výzvy tamního obyvatelstva?

Život v této zemi se nedá moc pozitivně hodnotit - vzhledem k množství lidí, kteří ji každý měsíc opustí. Dříve odjížděli dospělí za prací, aby uživili rodiny a děti, které nechali za sebou. Dnes opouští zemi i mládež hned po škole. Je to nejhůře hodnocená země v Evropě, co se týče možnosti podnikání nebo vůbec snaze začít podnikat. Překážky jsou hlavně korupce a rozbujelý byrokratický systém. S tím je hodně težké bojovat...

Působíte v okolí letiště v Markulešti. Proč tam došlo ke znečištění kerosinem?

Znečištění vzniklo hlavně z důvodu socialistického způsobu hospodaření, kdy pohonné hmoty byly přidělovány dle požadované roční spotřeby. Moldavsko tehdy patřilo do Svazu sovětských socialistických republik. Pokud se v roce ušetřilo, letiště dostalo v dalším roce o to méně. Takže se pohonné hmoty buďto načerno rozprodávaly nebo prostě vylévaly do země. Rovněž bylo místníma pamětníky potvrzeno několik vážných havárií, kdy do země vsákl obsah několika železničních cisteren...

Jakého rozsahu dosáhlo znečištění vody a půdy, a jaký mělo vliv na obyvatele okolí Markulešti?

Po nějaké době, kdy kerosin a ostatní ropné produkty prosákly do úrovně podzemní vody, se kontaminace začala ve směru toku podzemní vody rozšiřovat. V cca v 80.-90. letech minulého století se objevil kerosin v domovních a obecních studnách v obcích sousedících s letištěm. V některých studnách byla naměřena vrstva plovoucího kerosinu na hladině podzemní vody až 50 cm, co bylo označeno za ekologickou katastrofu, ale problém nikdo neřešil. Lidem bylo doporučeno kerosin odebírat a likvidovat...

Jak místní reagovali na to, že žijí ve znečištěné zóně?

Místní poté odčerpávali kerosin ze studní a buď s ním topili v kamnech, nebo prodávali na trhu. Říká se, že někteří ze studní ,,těžili" až 1 tunu denně. Nedělali se žádné laboratorní analýzy, takže lidé vodu hodnotili pouze po čichu stylem: ,,nepáchne po kerosinu, je tedy pitná". Nebyly zasažené všechny studny, tedy z těch ,,čistých" (nepáchnoucích po kerosinu) brali lidé vodu pro potřeby domácnosti. Později byl vybudován vodovod v obci Mărculeşti a ještě později, cca před 3 lety, v obci Lunga. Cena za vodu z vodovodu je ale tak vysoká, že většina lidí dodnes bere vodu z místních studní.

Jakým způsobem pumpujete letecký benzín?

Za ta léta, co zde, jako Dekonta, působíme (od roku 2009), jsme provedli několik geologických průzkumů za účelem zjištění rozsahu znečištění. Na základě výsledků se vybudoval sanační systém, který tvoří sanační vrty (57 kusů), napojené na sanační stanice (8 stanic), kde se letecký petrolej gravitačně odděluje od vody a odváží se do skladu. Sanační systém se budoval postupně cca 9 let.

Kolik litrů jste již ze země vypumpovali a kolik je stále ještě v zemi?

Jelikož, nikdo neví, kolik litrů nebo tun do zemně proniklo / uteklo (odhadují od 100 do 1000 tun), těžko říci, kolik zůstává ještě odstranit. My odhadujeme do 100 tun. My sami jsme do dnes odstranili cca 40 tun.

Zaznamenali jste podobný typ znečištění a případné sanace v ČR a SR?

Ano, samozřejmě. Po Sametové revoluci byla podobným způsobem sanovaná všechna vojenská letiště u nás. A například v rámci projektu, který jsem už zmiňoval (Lovochemie), jsme ze země odčerpali cca 220 tun lakového benzínu, který v dobách existence bývalé ČSSR rovněž jen tak vylévali do vykopaných jam.

Zaznamenali jste nějaké překážky ze strany stakeholderů, vlády či veřejnosti při realizaci vašich projektů v Moldavsku?

Většinou jde jen o neshody nebo různé způsoby chápání moldavských zákonů, předpisů a jejich dodržování. Vždy se to však nějak vyřeší. Máme zde už spřátelené instituce a společnosti, které nám vždy pomohou. Co se týče spolupráce mezi Dekontou, vedením letiště a Českou rozvojovou agenturou jde vše zatím ke spokojenosti všech stran.

Jaký je zájem o práci, stáž nebo brigádu v Dekonta, a.s. ze strany mladých lidi z ČR a SR?

Zájem je. Vlastně neustále u nás někdo pracuje jako stážista nebo brigádník. Což je skvělé.

Jaký jiný typ podpory nebo projektů rozvojové spolupráce by dle vás Moldavsko potřebovalo?

Hlavně ten typ pomoci nebo podpory, kdy se na projekt najdou finance a zároveň se i realizuje. Byl bych zásadně proti ,,pouze" finanční pomoci. To by asi nefungovalo.

Abych byl konkrétní, v zemi jsou potřeba čistící stanice odpadních vod, také nové zdroje vody nebo jejich rekonstrukce, dále obnova komunikací. Zdravotní a sociální péče je ve špatném stavu, obecně životní prostředí a odpadové hospodářství se nebere dostatečně vážně. Prostě kamkoliv se podíváte, byla by potřeba přímá pomoc. Nejen finanční, ale i přenos ,,know-how" a spolupráce v realizaci, řešení problémů... Od toho také rozvojové projekty a různe iniciativy partnerství jsou.

Text: Kateřina Nováková, KRES UP, Foto: studentky KRES PřF UP

Autorka je studentkou magisterského oboru Mezinárodní rozvojová studia na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí