zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Genetický výzkum se zaměřil na významné populace smrku

09.06.2017
Les
Genetický výzkum se zaměřil na významné populace smrku

Celkem 12 významných dílčích populací smrku ztepilého z lokalit v celé České republice analyzovali vědečtí pracovníci z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. 

Konkrétně zjišťovali pomocí analýz DNA jejich genetickou rozmanitost a porovnávali genetické vzdálenosti mezi jednotlivými populacemi. Výsledky přenesli do map, které v budoucnu pomohou při sledování změn stavu diverzity našich lesů, např. v souvislosti s působením biotických i abiotických činitelů na lesní ekosystémy. Výsledky lze využít i jako jeden ze vstupních údajů pro aktualizace oblastních plánů rozvoje lesů nebo při vyhlašování genových základen.

Mapy dále zobrazují zastoupení regionálních populací smrku ztepilého v národních parcích, přírodních rezervacích a genových základnách. Jsou součástí uceleného souboru, který vznikl díky projektu Národní agentury pro zemědělský výzkum. Kromě smrku vypracovali odborníci na biologii a šlechtění lesních dřevin genetické charakterizace významných populací dalších druhů lesních dřevin, konkrétně borovice lesní, jedle bělokoré, buku lesního, dubu zimního a dubu letního. Dávají tak k dispozici cenné informace, které pro území České republiky dosud nebyly k dispozici.

V přílohách metodické příručky je i mapa zobrazující lokality aktuálně i v minulosti vyhlášených genových základen pro smrk ztepilý a jinak významné lokality této dřeviny.

V příručce jsou v tabelární formě shromážděny údaje o významných výskytech smrku ztepilého na území ČR, které mají potenciálně přírodě bližší charakter a mohly by být proto zajímavé z pohledu genetického výzkumu. Genetická charakterizace byla zpracována pro populace smrku ztepilého například z Polabí, Orlických a Krušných hor, Šumavy, Beskyd nebo Českomoravské vrchoviny. Jak je patrné z map, reprezentují dané populace poměrně dobře přirozené rozšíření smrku ztepilého na našem území.

Jednou z nejvýznamnějších genetických charakteristik je zhodnocení genetických vzdáleností mezi populacemi. Z hodnocení vyplývá, že geneticky blízké jsou si populace chlumního ekotypu z Polabí a ze Středočeské pahorkatiny, stejně jako populace z Lužické pískovcové vrchoviny a z Krušných hor. Nejvyšší genetická vzdálenost byla zjištěna mezi populacemi z Orlických hor a ze Šumavy.

Při souhrnném zhodnocení lze konstatovat, že u všech populací se projevují vyšší hodnoty diverzity. Vzájemné rozrůznění mezi populacemi jsou malé, ale nejsou zanedbatelné a dokazují významné strukturování českých populací smrku ztepilého.

Populace smrku ztepilého, pro které je genetická charakterizace k dispozici, představují pouhý zlomek z celkového počtu regionálně či lokálně významných populací této dřeviny.

Mapy jsou součástí metodické příručky vydané VÚLHM v letošním roce. Metodika je ke stažení zde: http://www.vulhm.cz/sites/File/vydavatelska_cinnost/lesnicky_pruvodce/LP_2_2017.pdf

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
13
12. 2019
13.12.2019 - Seminář, školení
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí