zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Přivézt lidi do města

21.09.2014
Doprava
Urbánní ekologie
Přivézt lidi do města

Šancí transformovat centrum půlmilionové metropole není na začátku 21. století zrovna mnoho. Urbanisté ze studia CIVITAS v americkém Denveru takovou možnost dostali.

Střed města plný továren zde nahradili systémem parků. Vrcholem přeměny města je obnovené nádraží se stoletou historií.

Nebýt železnice, možná dnes Denver na mapě Spojených států ani nenajdeme. Byly to právě vlaky, které z města u paty Skalistých hor udělaly metropoli amerického Středozápadu.

Vlaky a těžký průmysl, jenž se zde rozvinul díky bohatým rudným dolům. Ve slavných dobách dvacátých let minulého století projíždělo nádražím hlavního města Colorada dokonce přes osmdesát vlakových souprav denně. Z Denveru vyvážely produkty místních továren a zpět přijížděly s novými pracovními silami i s celými rodinami.

S úpadkem průmyslu a rozvojem letecké a automobilové dopravy na konci padesátých let ale Denver Union Station, jak se hlavní denverská stanice oficiálně jmenuje, ztratila svou slávu stejně rychle, jako ji s příchodem prvních zlatokopů získala. V roce 1970 už jí namísto osmdesáti vlaků projížděly za den vlaky pouze dva. Lze považovat za štěstí, že se honosná nádražní budova ve stylu Beaux Art z roku 1914 nestala jednou z dvaceti tisíc železničních stanic, jež byly během druhé poloviny minulého století po celých USA zbourány.

Park místo ničeho

V roce 2014 je už zase všechno jinak. Nádraží, stojící na pomezí bývalé průmyslové čtvrti a městského centra, se stalo součástí urbanistické přeměny Denveru. Ten se od devatenáctého století rozvíjel spolu s továrnami podél řeky Cherry Creek. Pozdější úpadek zdejšího průmyslu ale posunul původní centrum na východ a okolí řeky se změnilo na jeden obrovský brownfield. Vrátit město k vodě se rozhodl až denverský primátor Wellington Webb, který spolu s architekty a urbanisty ze studia CIVITAS představil v roce 2001 plán na kompletní obnovu zanedbaného území.

"V úplných počátcích vyrůstalo město podél řeky. Její stopu později kopírovala i železnice, která přinesla do údolí průmysl a vyhnala všední život. Naším úkolem bylo přijít s plánem, který k Cherry Creeku přiláká lidi zpátky," říká lídr projektu a jeden ze zakladatelů CIVITAS Mark Johnson. "Klíčem bylo zatraktivnit území pro privátní investice, které by pomohly zvýšit hustotu zalidnění v centru města. Shodli jsme se, že prim by měl v tomto záměru hrát nový centrální park, který v Denveru chyběl." Johnson spolu s kolegy a stavebními inženýry začal odstraněním zbytků opuštěných továren a nepoužívaných železničních tratí. Celé území zrekultivoval a doplnil ho třemi novými mosty. Místo dlouhého území nikoho, které protínalo město od jihu na sever jako demilitarizovaná zóna, vznikl během deseti let uprostřed Denveru systém parků, spojující městské části na obou stranách řeky. Mimo mosty a zeleň je spojnicí i nová bytová a administrativní zástavba, která stále ještě vyrůstá na desítkách stavebních parcel rozmístěných na území bývalého brownfieldu. Ty prodalo město skupině soukromých developerů, jež si radnice pečlivě vybrala ve veřejné soutěži. Zajistila si tak, že jejich projekty budou v souladu s nově nastavenou tváří amerického města. Podél Cherry Creeku mají najít domov přes čtyři tisíce lidí a stovky firem.

Střecha jako symbol

Spolu s rekultivací zanedbaného území se radnice rozhodla investovat také do stavby nového dopravního uzlu, kombinujícího mezistátní, regionální a městskou hromadnou dopravu. A právě zde se dostalo do hry původní nádraží ležící v klíčové oblasti mezi řekou (na západě) a centrem (na východě). Urbanisté se ho rozhodli zastavět a integrovat do městského jádra s tradičními mrakodrapy. Celé centrum, stojící od řeky trochu stranou, tak napojili na nový Commons Park, táhnoucí se po březích Cherry Creeku jako zelená tepna Denveru.

Nádraží tím získalo ideální polohu v širším centru, blízko parku i vilových čtvrtí na druhé straně řeky, aby se mohlo stát skutečným srdcem metropole. Architektům z newyorské pobočky studia Skidmore, Owings & Merrill (SOM), kteří navrhli jeho přestavbu, se ale povedlo ještě něco víc: ze staré nádražní budovy udělali jednu z dominant celé metropole, která mezi zbrusu novými domy ze skla a betonu září jako pravá architektonická perla.

Ukázkový příklad

Po květnovém slavnostním otevření slouží opravené nádraží jako stanice pro vlaky a autobusy i jako hlavní přestupní uzel městské tramvajové a trolejbusové sítě. Vše dohromady se pak napojuje na 17. ulici, ze které vzniká s pokračující výstavbou jeden z hlavních pěších bulvárů v centru a také ukázkový příklad nastolené urbanistické strategie. Ulice vychází ze změti městského centra, překračuje nový dopravní uzel a pozvolna se stává součástí zeleného údolí řeky Cherry Creek. Na svém zhruba jeden a půl kilometru spojuje vše, co jedna ulice spojovat může.

Transformaci dopravního centra provedl architekt Roger Duffy, který spolu s kolegy ze SOM jako by už jen slízl smetanu za proměnu města, jiz vedli urbanisté. Historickou budovu stanice sice Duffy nechal v původní podobě, doplnil ji však o podzemní autobusový terminál a především o elegantní bílou střechu železničních nástupišť. Ta se klene nad kolejemi jako ocelová konstrukce na pražském hlavním nádraží s tím rozdílem, že jí úplně chybí centrální část. Zakrývá tak jen minimum z kolejního prostoru, aby nebránila ve výhledu na nádražní budovu ze 17. ulice, kde jsou soustředěny zastávky MHD, a tedy i nejfrekventovanější část uzlu.

Moderní brána

"Obě stavby by měly být odlišné. Proto je jedna lehká a vzdušná a druhá, ta starší, zase těžká a robustní. Současně si ale nesmí překážet, ale naopak se mají doplňovat a pomáhat si navzájem.Proto pak mohou hrát v rostoucím městě důležitou roli," říká Duffy. Střecha tak podle jeho záměru slouží nejen jako ochrana před nepříznivým počasím, ale především jako designový prvek, jenž nástupiště spojuje do jednoho celku, poutá k nádražní budově a "skrývá" před těžkou masou sousedních kancelářských domů. Bílá konstrukce zosobňuje původní Webbovu ideu a do rozšířeného denverského centra přináší hravější, lidštější prvek.

Podobně jako se Union Station stala v době svého vzniku moderní branou do města devatenáctého století, povedlo se architektům ruku v ruce s urbanisty vystavět místo zpustošených zbytků průmyslové doby moderní bránu do metropole století jedenadvacátého.

Denver Union Station

Architekt: Skidmore, Owings & Merrill (SOM)
Investor: Denver Union Station Project Authority
Adresa: Denver, Colorado, USA
Cena: 300 milionů dolarů (6 miliard korun)
Projekt: 2010-2012
Realizace: 2013-2014
Plocha pozemku: 79 000 m2
Výška: 21 m

AUTOR: Vojtěch Kubát

Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
13
12. 2019
13.12.2019 - Seminář, školení
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí